ЛитМир - Электронная Библиотека
ЛитМир: бестселлеры месяца
UX-дизайн. Практическое руководство по проектированию опыта взаимодействия
Ученица. Предать, чтобы обрести себя
Продаван на телефоне. Техника продаж по телефону, в мессенджерах, соцсетях
Поверить в сказку
Сториномика. Маркетинг, основанный на историях, в пострекламном мире
А может, это просто мираж… Моя исповедь
Кто правит миром
Тяжелый случай
Полная книга по астрологии: простой способ узнать будущее
A
A

„Čekat,“ odpověděl klidně astronavigátor. „Co se zde může stát za pět hodin, tak daleko od všech hvězdných soustav?“

Melodie přístrojů zněla vůčihledně v nižších a nižších tónech a hlásila, že se změnily podmínky letu. Napjaté očekávání se vleklo. Dvě hodiny připadaly lidem jako celá směna. Pel Lin zůstával na povrchu klidný, ale Ingridino vzrušení se už přeneslo na Keje Bera. Ohlížel se často ke dveřím a čekal, až se objeví rozhodný Erg Noor, i když věděl, že probouzení z dlouhodobého spánku pokračuje zvolna.

Táhlé zvonění všemi trhlo. Ingrid se zachytila Keje Bera.

„Tantra je v nebezpečí. Napětí pole je dvakrát vyšší, než má být!“

Astronavigátor zbledl. Stalo se něco neočekávaného a bylo třeba okamžitého řešení. Osud hvězdoletu byl v jeho rukou. Nezadržitelně vzrůstající přitažlivost vyžadovala zpomalení letu nejen kvůli stále větší tíži v raketě, ale i proto, že ve směru letu byly patrně obrovské shluky pevné hmoty. Ale po zpomalení nebude čím nabrat zrychlení! Pel Lin stiskl zuby, otočil páčku a zapojil iontové motory jako brzdy. Zvučné údery se slily s melodií přístrojů a přehlušily poplašný signál aparátu, který vypočítával poměr mezi přitažlivou silou a rychlostí. Zvonění utichlo a ručičky potvrdila úspěch. Nebezpečná rychlost byla opět úměrná vzrůstající gravitaci. Ale sotva Pel Lin vypnul brzdy, ozval se signál znovu. Hrozná přitažlivá síla vyžadovala další zpomalení letu. Bylo zřejmé, že hvězdolet spěje přímo k mohutnému gravitačnímu centru.

Astronavigátor se rozhodl neměnit kurs, byla to obtížná práce a vyžadovala největší přesnosti. Brzdil kosmický letoun planetárními motory, přestože chybný kurs byl už očividný, neboť vedl přes ohromné spousty neznámé hmoty.

„Pole přitažlivosti je značné,“ poznamenala tlumeně Ingrid. „Možná, že…“

„Je třeba ještě víc zpomalit let, abychom se mohli obrátit!“ zvolal astronavigátor. „Ale čím potom zvýšíme rychlost?“ V jeho slovech zněla nerozhodnost.

„Pronikli jsme už vnější vichrnou zónou,“ odvětila Ingrid. „Gravitace nepřetržitě a rychle vzrůstá!“

Hlučné údery jen pršely, neboť planetární motory se automaticky zapínaly, jakmile elektronový stroj, který hvězdolet řídil, vytušil vpředu ohromné shluky hmoty. Tantra se začala pohupovat. Ať hvězdolet zpomalil sebevíc svůj let, lidé v řídící kabině ztráceli vědomí, Ingrid klesla na kolena, Pel Lin se ve svém křesle pokoušel zvednou hlavu, těžkou jako z olova. Kej Ber pocítil nesmyslný zvířecí strach a dětskou bezmocnost.

Údery motorů zrychlily tempo a přešly v nepřetržité burácení. Elektronový mozek hvězdoletu bojoval místo svých omráčených hospodářů. Byl svým způsobem mocný, ale omezený, jelikož nemohl předvídat komplikované situace a nalézt východisko ve výjimečných případech.

Kolébání Tantry zesláblo. Šipky označující zásoby planetárních iontových náloží rychle poklesly. Pel Lin procit a pochopil, že pro podivný a velký vzrůst přitažlivosti musí učinit mimořádná opatření, aby zastavil letoun, a pak prudce změnil kurs.

Pel Lin posunul páčku anamezonových motorů. Uvnitř zasvítily čtyři vysoké válce z dusitanu boritého, viditelné zvláštním průřezem v pultu. Oslnivý zelený plamen vyrazil jako blesk a začal proudit a vířit ve čtyřech mohutných spirálách. Silné magnetické pole v přední části hvězdoletu obklopilo stěny motorových trysek a zachránilo je před okamžitou zkázou.

Astronavigátor posunul páku ještě dál. Zelenou vířivou stěnou prosvítal jako vedoucí paprsek šedavý proud částic K. Ještě jeden pohyb a podél šedého paprsku projel oslepující fialová blesk, nezvratný signál, že začal prudký výtok anamezonu. Celý trup kosmického letadla odpověděl skoro neslyšnou, těžko snesitelnou vysokofrekvenční vibrací…

Erg Noor přijal nutnou dávku potravy a vychutnával v polospánku neobyčejně příjemnou elektromasáž nervové soustavy. Mrákoty, které obestíraly jeho mozek i tělo, pomalu mizely. Budící melodie zněla pořád veseleji ve stupňujícím se rytmu.

Vtom k němu zvenku proniklo něco zlého a přervalo radost nad probuzením z devadesátidenního spánku. Erg Noor si uvědomil, že je náčelníkem výpravy a zoufale se snažil přijít k normálnímu vědomí. Konečně pochopil, že hvězdolet prudce brzdí anamezonovými motory a že se tedy něco stalo. Pokusil se vstát, ale tělo ho ještě neposlouchalo, nohy se mu podlomily a Noor upadl jako balík na podlahu kabiny. Po chvíli se mu podařilo doplazit se ke dveřím a otevřít je. Vědomí mu pronikalo mlhou spánku; v úzké chodbě se Erg Noor postavil na všechny čtyři a tak vpadl do řídící kabiny.

Lidé upřeně zírající na obrazovky se polekaně ohlédli a přiskočili k náčelníkovi. Nebyl schopen vstát a pronesl namáhavě:

„Obrazovky, přední… přepojte na infračervenou… zastavte motory!“

Borazonové válce pohasly a současně utichla i vibrace trupu hvězdoletu. Na pravé přední obrazovce se objevila obrovská hvězda, záříc matným skořicově rudým světlem. Na okamžik všichni strnuli a nespouštěli oči z ohromného disku, který se vynořil ze tmy přímo před špicí rakety.

„Já hlupák!“ vykřikl bolestně Pel Lin. „Byl jsem přesvědčen, že letíme kolem temného mračna. A tohle je…“

„Železná hvězda!“ s hrůzou vyjekla Ingrid Ditra.

Erg Noor se přidržoval křesla a vstal z podlahy. Jeho obvykle bledá tvář měla modrý odstín, ale oči mu zaplály dřívějším prudkým ohněm.

„Ano, to je železná hvězda,“ řekl zvolna. „postrach astronautů.“

Nikdo o ní v této oblasti neměl potuchy a pohledy všech se k Noorovi obrátily se strachem i nadějí.

„Myslil jsem jenom na mrak,“ řekl Pel Lin tiše a provinile.

„Temné mračno s tak silnou gravitací by se musilo skládat z tvrdých, poměrně velkých částic a Tantra by už zahynula. Je nemožné vyhnout se srážce v takovém roji,“ pevně a tiše řekl náčelník.

„A co prudká změna napětí v poli a jakési víření? Což to přímo neukazuje na mračno?“

„Nebo na to, že hvězda má planetu, možná, že víc než jednu…“

Astronavigátor sevřel tak prudce rty, že mu vytryskla krev. Náčelník povzbudivě kývl hlavou a sám stiskl knoflíky budicího zařízení.

„Rychle přineste přehled pozorování! Vyčíslíme isogravy!“

Kosmické letadlo se znovu zhouplo. Přes obrazovku se kmitlo něco ohromného, uskočilo to dozadu a zmizelo…

„Zde je odpověď… Obletěli jsme planetu. Rychleji, rychleji do práce!“

Náčelníkův pohled padl na měřiče paliva. Erg se pevněji zabořil do křesla, chtěl cosi říci a zmlkl.

KAPITOLA 2. Epsilon Tukana

Na stole se ozvalo tiché, jakoby skleněné zazvonění, provázené oranžovými a modrými světélky. Průzračná přepážka se rozzářila barevnými záblesky. Vedoucí kosmických stanic Velikého Okruhu Dar Veter dál pozoroval světlo Spirální Dráhy. Gigantzický oblouk se ve výšce skláněl a odrážel se při okrají moře jako matně žlutý pruh. Dar Veter, aniž odtrhl od ní zrak, vztáhl ruku a přesunul páčku na písmeno R na znamení, že se ještě rozmýšlí. Dnes nastávala v jeho životě důležitá změna. Ráno přiletěl z obydleného pásma na jižní polokouli Mven Mas, jehož určila Rada Astronautiky za Vetrova nástupce. Poslední vysílání pro Okruh provedou spolu a pak… Slůvko „pak“ nebylo dosud rozhodnuto.

Šest let konal svou nesmírně vysilující práci, pro niž se vybírali jen mimořádně schopní lidé, kteří vynikali skvělou pamětí a obsáhlými znalostmi ze všech oborů. Když se u něho opakovala úporné záchvaty lhostejnosti k životu i k práci, jedno z nejtěžších onemocnění člověka, vyšetřila ho znamenitá psychiatrička Evda Nal. Léčila ho po starém, osvědčeném způsobu tesknými hudebními akordy v pokoji modrých snů, kde probíhalo uklidňující vlnění. Ale nepomohlo to. Nezbývalo než změnit způsob činnosti a léčit se fyzickou prací. Jeho dobrá přítelkyně Veda Kong mu včera nabídla, aby u ní pracoval jako kopáč. Při archeologických vykopávkách nemohly stroje vykonávat všechny práce, závěrečná etapa čekala na lidské ruce. Dobrovolníků bylo dost, ale Veda mu slibovala dlouho cestu do oblastí dávných stepí, kde bude mít blízko k přírodě.

7
{"b":"99504","o":1}